Komentář k 1.7.2013

Cena zlata se až do poloviny června držela na dohled 1400 dolarů za trojskou unci, avšak upřesnění harmonogramu postupného ukončování kvantitativního uvolňování v USA vedlo k prudkému růstu bezrizikových výnosů ve světě a výprodejům na drahých kovech. Cena zlata bezprostředně propadla pod 1300 a následně se během několika málo obchodních seancí sesunula až pod 1200 dolarů, když poptávka po fyzickém kovu nezareagovala tak razantně, jako během propadu v dubnu. Na vině byly do velké míry restriktivní kroky jak indické vlády, tak centrální banky, které v posledních týdnech aktivně bojují proti dovozu zlata do země, což prohlubuje deficit běžného účtu. Podporu ceně tentokráte neposkytl ani tradiční kupec Čína, která sama měla dost svých starostí s vyhrocenou situací na peněžním trhu a problémem malých lokálních bank s refinancováním. Meziměsíční propad ceny o více než 12 % byl provázen stejně velkou ztrátou na paládiu, 13% poklesem na stříbře a téměř 9% na platině. Těžaři zlata, z nichž mnozí se již dostali pod těžební náklady, a tedy při stávajících cenách generují ztrátu, odevzdali měřeno indexem NYSE Arca Gold BUGS dalších 17 % a od začátku roku už jsou mínus téměř 50 %. Odklon investorů od zlata dobře ilustruje pokračující pokles objemu zlata v různých ETP, který se z cca 2600 tun na začátku roku dostal během šesti měsíců pod 2000 tun. Ve složení Fondu byla o cca desetinu snížena váha těžařů a mírně také zlata ve prospěch platiny a paládia. Celková zainvestovanost portfolia zůstala beze změny okolo 97 %.