Aktuality

Představujeme Vám první díl šestidílného seriálu rozhovorů s generálním ředitelem Josefem Benešem, které budou postupně zveřejňovány na serveru denik.cz a v Pražském deníku.

Desítky let se pohybuje ve finančním světě, zažil dva výrazné burzovní propady a teď zažívá v přímém přenosu třetí. S Generali Investments CEE, kde nyní působí jako generální ředitel, ale zůstává po letitých zkušenostech v klidu. „Jsem přesvědčený, že se finanční trhy zase brzo obrátí k lepšímu. Historický vývoj tomu nasvědčuje,“ má jasno Josef Beneš, se kterým jsme si povídali nejen o aktuálním dění.

Dá se aktuální období koronavirové pandemie přirovnat k něčemu, co v minulosti náš nejen ekonomický svět zažil?

Myslím, že ne, jedná se o situaci, kterou nikdo nepamatuje. Možná by se to dalo přirovnat k morovým ranám ve středověku nebo španělské chřipce na počátku 20. století, ale to zdaleka nebyl svět tak globalizován jako dnes. Říkám si, že nám to jako lidstvu ukazuje, že nejsme všemocní, jak si mnozí myslí, ale naopak v podstatě velmi křehcí. Asi by nám slušelo více pokory a trochu zpomalit.  

Takže si tak trošku sedáme zpátky na zadek?

Dá se to tak říct. Nikdo neví, co teď bude, protože s tím nemá historickou zkušenost. To zvyšuje nejistotu a nervozitu z budoucího vývoje, kdy je zřejmé, že přijde ekonomická recese, ale nevíme, jak bude hluboká. Na druhou stranu nám ale ekonomické zvraty posledního čtvrtstoletí mohou posloužit jako pozitivní inspirace v tom smyslu, že to zvládneme a brzy bude zase lépe. Svět však už v mnoha ohledech nebude takový, na jaký jsme byli zvyklí, a proto bude potřeba hodně flexibility a trpělivosti.

Váš klid pramení předpokládám i z ekonomických krizí, které jste již profesně zažil. Hádám správně?

Je běžné, že se každý snažíme aktuální situaci přirovnávat k nějaké z minulosti, abychom na ni našli odpověď. Žádná situace nebude identická, ale určitý vývoj a důsledky se odhadovat dají. Je však potřeba si uvědomit, že tato situace je naprosto výjimečná. Ještě nikdy v minulosti s výjimkou světových válek tu nebyla světová recese na straně nabídky i poptávky současně. Jsem přesvědčený, že opět přijde pozitivní ekonomický vývoj, bude ale muset být ještě hůře, než bude lépe.

Dá se současná situace přirovnat ke krizím, kterými jste si v rámci své profese prošel?

Trochu ano. V roce 1997 padlo Rusko ekonomicky na dno. Do té doby si nikdo neuměl představit, že by Rusko neplatilo své dluhy. A ono to šlo, velcí institucionální investoři a věřitelé odepsali část svých investic, ruská ekonomika se oddlužila a do půl roku se finanční trhy opět stabilizovaly a světová ekonomika dalších deset let velmi výrazně rostla.

Pak ale přišla ekonomická krize pro změnu z USA.

Ano. Tato krize vyvolaná selháním bankovního a finančního trhu a jejích kontrolních mechanismů se dotkla světového hospodářství velmi citelně. Ovšem tím, že se jednalo především o krizi bankovní a reálná světová ekonomika do ní vstupovala v dobré kondici, tak se její negativní důsledky podařilo opět velmi rychle zažehnat tím, jak vlády a centrální banky napumpovaly do ekonomiky velmi rychle obrovské množství peněz. Teď se jim tato zkušenost hodí a znovu ji i v případě současné pandemie využívají. Vždyť USA i velké evropské státy již poslaly do ekonomiky několik trilionů dolarů.

Dá se v aktuální krizi orientovat díky minulosti?

Částečně ano, ale jak jsem říkal na začátku, tohle je něco úplně jiného, ekonomicky se v podstatě zastavil celý svět. Stačí se podívat na oblohu bez letadel, abychom pochopili, jak velký globální problém to je.  Z Číny to šlo přes Evropu do USA a některých států Latinské Ameriky, další vlny virové nákazy se pravděpodobně budou objevovat znovu. Vakcína podobně jako u jiných chřipkových virových onemocnění situaci stoprocentně nevyřeší. V podstatě dnes víme, že jednoduchý mustr a zkušenost z dřívější doby neexistuje. 

Kdy přijde ekonomický růst, kdy se vrátíme do normálu a budeme opět vyhlížet pozitivní zítřky?

Jednoduše řečeno, až skončí hospodářská recese. Problém ale je, že jsme teprve na začátku propadu a dnes bohužel ani neznáme odpověď na tu nejzásadnější otázku, tj. kdy a za jakých okolností se podaří vyřešit zdravotnické hledisko. Dnes většina vyspělých států snad s výjimkou Švédska upřednostňuje zdraví lidí před zájmy ekonomickými. Myslím, že tento humánní postoj je správný, zároveň však je zřejmé, že nemůže trvat moc dlouho. Až toto budeme vědět, pak teprve můžeme přesněji odhadovat budoucí vývoj. Jedno je ale jasné, už to bude jiný „normál“, než na který jsme byli zvyklí.

Takže jsme nyní všichni tak trošku na špičkách, než přijde uklidnění?

Viděl bych to tak. Všichni jsme se neustále hnali vpřed, je to běžný lidský přístup a brzy tu bude zase. Teď jsme všichni jako na trní, co přijde. Sledujeme, vyhodnocujeme, odhadujeme. Zároveň se ale také snažíme nabídnout naším klientům investorům vhodná řešení a postupy, jak reagovat na vzniklou situaci.

Co to pro investory znamená?

Že si musí znovu a nově specifikovat potřeby, definovat míru tvorby úspor a tomu pak přizpůsobit svou investiční strategii. To vše s ohledem na měnící se tržní prostředí. Zdaleka ale není potřeba panikařit, neuváženě vybírat peníze z fondů a tím realizovat ztráty. Je naopak vhodné vyčkat, až se tyto přehnané a nervózní reakce trhu vrátí do normálních kolejí.  V časech, jež prožíváme nyní, je výhodné využít nízkých cen a investovat s výraznou slevou. Taková příležitost k nákupu se nenaskýtá každý den. Trhy se navíc po prvním šoku uklidňují a volatilita se snižuje.

Když se podíváte zpět na ty tři krize, které jste profesně zažil, najdete společný symptom?

Ano, jeden by tu byl. Než každá z těch krizí přišla, všichni měli pocit, že toho mají málo a chtěli stále víc a víc. I proto lidé chodili do stále většího rizika. Nikdo nepřišel a nezeptal se: Co kdyby přišla špatná doba? Co uděláme? I když se toho pravděpodobně někdo obával.

Nechtěli být negativní, nebo se báli odpovědi?

Lidská přirozenost je hledět dopředu a přemýšlet pozitivně. Ty cykly výrazného růstu a pak rychlého sešupu se opakují a zřejmě budou opakovat i dále. I v těchto případech asi platí známá pravda, že jako lidstvo jsme nepoučitelní. Naše generace a mladší nejsou na „špatnou dobu“ zvyklé, a proto jen velmi málo připravené. Tato pandemie nám, bohužel velmi krutě, dává najevo, že takové období může opět přijít.