Používáme cookies, abychom Vám nabídli ten nejlepší uživatelský zážitek. Pokud budete pokračovat bez změny Vašeho nastavení, předpokládáme, že Vám nevadí přijímat veškeré cookies na stránce Generali Investments CEE. Samozřejmě, můžete si naše cookies kdykoliv zablokovat. Chcete vědět více o cookies?

Pokračovat

Aktuality

Martin Pecka: Rozvíjející se trhy mají stále střednědobý pozitivní výhled

Je současný odliv kapitálu z rozvíjejících se zemí způsoben ztrátou „kouzla“ těchto trhů? Kde vlastně tento kapitál končí? O těchto a dalších tématech jsme si povídali s Martinem Peckou, portfolio manažerem Fondu nových ekonomik ČP INVEST.

Finanční trhy rozvíjejících se zemí zažívaly v prvním pololetí tohoto roku masivní odlivy kapitálu, které převýšily dokonce i ty z „krizového“ roku 2008. Čím si tuto situaci vysvětlujete?


Martin Pecka (MP):
Hlavním důvodem rozevírání nůžek mezi vyspělými zeměmi a zeměmi z regionu emerging markets (EM) je lepšící se ekonomická situace v rozvinutém světě, která kontrastuje s jasně se zhoršícím stavem emerging markets. Čína, druhá největší ekonomika světa a hlavní tahoun celého regionu EM, viditelně zpomaluje a aktuální data tento trend potvrzují. Exporty v květnu zpomalily na +1 % z průměrných +17 % v lednu až květnu tohoto roku. Červnové HSBC manufacturing PMI propadlo na 48,2 z květnových 49,2 bodů a oficiální PMI se v červnu pouze těsně udrželo nad 50 bodovou úrovní (50,1 vs. 50,8 v květnu).

Jak je to aktuálně s fundamenty rozvíjejících se zemí, alespoň tedy těch největších, jako jsou Brazílie, Rusko, Čína a Indie?

MP: Čínský mezibankovní trh v červnu prošel výraznou krizí likvidity, která byla odstartována defaultem menší čínské banky. Krátkodobé úrokové sazby v polovině měsíce vystřelily prudce vzhůru a vytvořily nová historická maxima, když např. jednodenní mezibankovní sazba, která se od začátku roku pohybovala mezi 2-4 %, vystřelila nad 13 %. Čínská centrální banka sice následně zmírnila napětí na mezibankovním trhu a úrokové sazby poklesly, stále ovšem zůstávají nad „předkrizovými“ úrovněmi.

Zpomalení Číny negativně dopadá na ceny komodit a dále tak negativně ovlivňuje další ekonomiky na emerging markets, které jsou závislé na komoditách. Mezi ně se řadí např. Rusko, které v letošním roce také prochází výrazným zpomalením. HDP za první kvartál vzrostl meziročně pouze o 1,8 % a IMF nedávno snížil očekávaný růst pro letošní rok na 2,5 % (3,25 % pro rok 2014). Průmyslová produkce v květnu dokonce poklesla meziročně o 1,4 % a jen tak potvrzuje pokračující stagnaci ruské ekonomiky.

Mohou stávající odlivy kapitálu z rozvíjejících se zemí ohrozit jejich ekonomickou či politickou stabilitu? Kde vlastně končí kapitál stahovaný z rozvíjejících se trhů?

MP: Země patřící do regionu EM také v poslední době trápí politická nestabilita často spojená s násilnými občanskými nepokoji (Turecko, Brazílie, Egypt atd.), což má samozřejmě negativní dopad nejen na konkrétní země, ale obvykle na celý blízký region.

Kromě fundamentálních a politických problémů rozvíjejících se ekonomik trpí lokální finanční trhy i masivním odlivem kapitálu, který se výrazně urychlil právě po květnovém prohlášení FEDu. Část kapitálu rotuje zpět a je investována v rozvinutých zemích, část odlivu ovšem souvisí se snižováním bilancí (deleveraging) některých finančních investorů.

Co byste vzkázal současným investorům Fondu nových ekonomik, kteří jsou nyní vystaveni tlaku klesající hodnoty jejich investic?

MP: Přes všechny dříve uvedené problémy se však domnívám, že i nadále platí pro rozvíjející se trhy střednědobý pozitivní výhled opírající se o dlouhodobě rychlejší hospodářský růst, příznivý demografický vývoj a nízké zadlužení (jak státu, tak domácností) v porovnání s vyspělými zeměmi. Tyto pozitivní fundamenty by se samozřejmě měly postupně projevit i ve vývoji akciových trhů. Z krátkodobého hlediska pak současný pokles akcií ukazuje na poněkud přehnanou reakci trhů. Například ukazatel P/E (cena akcie/zisk na akcii) je na hodnotě 11,1, zatímco stejný parametr širokého amerického indexu S&P 500 dosahuje násobku 15,9, což je 30% diskont, a tedy největší rozdíl od krizového roku 2009. Takový rozdíl však nekoresponduje s aktuálním výhledem vývoje světové ekonomiky.


Celý článek si můžete přečíst ZDE.