Používáme cookies, abychom Vám nabídli ten nejlepší uživatelský zážitek. Pokud budete pokračovat bez změny Vašeho nastavení, předpokládáme, že Vám nevadí přijímat veškeré cookies na stránce Generali Investments CEE. Samozřejmě, můžete si naše cookies kdykoliv zablokovat. Chcete vědět více o cookies?

Pokračovat

Aktuality

Cenová disproporce u zlata hraje do karet největším hráčům

„Trh se zlatem se stal terčem spekulací více, než je tomu u kterékoli jiné komodity. Nutno podotknout až na jedinou výjimku z pravidla, a tou je stříbro, které konspiračním teoriím a stížnostem na manipulaci ceny vévodí,“ říká Patrik Hudec, portfolio manažer Zlatého fondu společnosti ČP Invest ve druhé části našeho rozhovoru.

Které drahé kovy kromě zlata maté v portfoliu? Je zde vůbec možná diverzifikace, když všechny drahé kovy v posledních měsících zaznamenaly pořádný „sešup“ (i když takové palladium na tom není až tak špatně)?

Patrik Hudec (PH): V portfoliu jsou z drahých kovů zastoupeny stříbro, platina i paládium a ve velice omezené malé míře také rhodium, přestože jejich váha součtem nedosahuje podílu zlata ve fondu.

Korelace mezi zlatem a ostatními drahými kovy je významná, a to především v krátkém horizontu, ale bylo by velkou chybou mezi nimi nerozlišovat a házet je všechny do jednoho pytle. Nejsilnější vazba existuje historicky mezi zlatem a stříbrem, směrem k platinové skupině však ustupuje, jak roste vliv hospodářského cyklu (resp. automobilového průmyslu). Zlato jako jediný drahý kov meziročně posílilo i v roce 2008, kdy vrcholila finanční krize a např. paládium ztratilo polovinu ze své ceny. Obdobně se zlatu v porovnání s ostatními kovy dařilo předloni. Letos je pro změnu největším poraženým stříbro – od začátku roku odevzdalo už třetinu hodnoty (a od dubnových maxim před dvěma lety je o více než 60 % níže). Oproti tomu paládium se letos pohybuje v kladném teritoriu navzdory obrovským výprodejům, kterých jsme byli na zlatě svědky. Což myslím v kostce velice dobře ilustruje příležitosti (a rizika), které se dají najít i napříč jednotlivými drahými kovy.

Které nástroje představují největší podíl ve vašem portfoliu? Akcie ETF, certifikáty? Který kov hraje prim?

PH: Největší expozici má fond na spotovou cenu zlata – v průměru představuje více než třetinu veškerých aktiv. V těsném závěsu mezi 30 % až 35 % jsou akcie nejvýznamnějších těžařů zlata a zbytek představují již výše zmíněné ostatní drahé kovy. Z pohledu nakoupených instrumentů jsou všechny kovy zastoupeny skrze tzv. ETC (Exchange Traded Commodities – variace na ETN), případně americké investiční fondy (přesněji trust) a dohromady tvoří cca dvě třetiny majetku.

V portfoliu máte ETC a ETF, které by měly investovat do fyzického kovu. Co říkáte na spekulace, že tyto nástroje jsou jen nafouklou bublinou a ve skutečnosti množství deklarovaného zlata nedrží? Je vůbec možné při současných výprodejích pro jejich správce pružně reagovat a držet požadované množství zlata?

PH: Tato podezření se opravdu objevila poprvé před několika lety krátce před krizí v souvislosti s největšími fondy na fyzické zlato a stříbro a čas od času je někdo opráší. Nikdy se však neprokázala. Na rozdíl od podvodných případů, kdy klienti neměli své zlato uložené v sejfech některých amerických bank, přestože platili poplatek za jeho úschovu. Obdobným, byť zatím ojedinělým skandálem skončily investice do certifikátů na fyzické zlato u významné evropské banky, která byla nucena se s klienty vypořádat v penězích.

V případě ETC a trustů krytých fyzickým kovem dohlíží na aktiva custodian. A pokud se zaměříme na vůbec největší zlatý fond SPDR Gold Trust, tak veřejně dostupný seznam zlatých slitků s jejich unikátními čísly je na denní bázi aktualizován a dále čas od času kontrolován třetí stranou. Je potřeba si uvědomit, že právě tento trust drží s cca 940 tunami téměř polovinu veškerého investorského zlata a v současnosti mu v oficiálním žebříčku států patří devátá příčka (bereme-li v potaz také zlaté rezervy Mezinárodního měnového fondu).

Co se samotné správy různých ETP (Exchange Traded Products ,tedy ETF, ETN, ETC,…) týče, v zásadě vychází z jednoduchého bezarbitrážního principu. Autorizování účastníci (často tvůrci trhu) poskytují v případě potřeby likviditu a udržují férovou cenu tím, že zrcadlí operace na trhu daného podkladového aktiva. Likvidita ETP je tak do značné míry určována likviditou těchto podkladových aktiv a pokud z nějakého důvodu nepostačuje, obchoduje se produkt s výraznější prémií či diskontem vůči hodnotě svých čistých aktiv – jako se stalo například během masivních výprodejů po Bernankeho projevu u některých ETF kopírujících akciové a dluhopisové indexy rozvíjejících se trhů. Akcií SPDR Gold Trust se denně zobchoduje za více než miliardu dolarů. V průběhu například onoho dubnového propadu o cca 150 dolarů za unci za jedinou obchodní seanci vyskočily objemy desetinásobně a atakovaly historická maxima. Proti trhu s fyzickým zlatem ovšem stojí řádově větší a mnohem likvidnější derivátový trh, který denně protočí kontrakty navázané na zlato v hodnotě stovek miliard dolarů (pro lepší ilustraci: jedná se o násobky celosvětové roční produkce zlata). Odchylka od vnitřní hodnoty je díky tomu pro běžného investora zcela zanedbatelná.

Trh s drahými kovy je dnes polarizován. Na jedné straně jsou fyzický kupci, kteří reprezentují východ, na druhé straně pak prodejci na papírových nástrojích, kteří reprezentují západ. Je tato situace, když trh s fyzickým kovem ovlivňují papírové nástroje normální? Může dojít k nějakým změnám (regulaci, vytvoření dvou trhů)?

PH: Výše popsaná situace je skutečně výjimečná a velice dobře ji ilustruje prémie vůči fixingu kurzu v Londýně v řádu desetidolarů za trojskou unci placená v Asii za fyzické dodání. Ať už je řeč o zlatých burzách v Dubaji, Bombaji nebo Hong Kongu. V Šanghaji se od začátku roku drží nepřetržitě nad nulou a nedávné výprodeje poslaly prémii až na historické maximum 60 dolarů. Dokud je ale „papírový“ trh propojen se spotovým, samovolně se neoddělí. K tomu by došlo až regulatorním zásahem, anebo defaultem a případným anulováním kontraktů na fyzické dodání peněžním vypořádáním.

Co si myslíte o spekulacích, podle nichž je trh se zlatem manipulován a cena je uměle držena nízko? Komu by taková situace mohla nejvíce vyhovovat?

PH: Trh se zlatem se stal terčem spekulací více, než je tomu u kterékoli jiné komodity. Nutno podotknout až na jedinou výjimku z pravidla, a tou je stříbro, které konspiračním teoriím a stížnostem na manipulaci ceny vévodí. Na vině je samozřejmě mimořádné postavení, které si zlato díky svým unikátním vlastnostem v průběhu lidské historie vydobylo, a objem zlatých rezerv a jejich role ve stabilitě finančního systému v minulosti. Upustíme-li od nejobskurnějších teorií, současná zjevná dichotomie mezi poptávkou na západě a východě hraje do karet největším hráčům, kteří jsou účastni na více zlatých burzách. Vysoké prémie v asijském regionu, o kterých byla řeč výše, a jsou důsledkem prudkého propadu ceny v letošním roce, přímo vybízejí k arbitrážnímu chování. I po zohlednění nákladů na přepravu přes půl světa a potřebného pojištění by měla být cenová disproporce atraktivní. Na to je však ještě potřeba mít snadný přístup k většímu množství fyzického zlata – třeba k tomu, které je uloženo ve zlatých ETC a fondech. Je proto docela dobře možné, že často zmiňovaný důkaz, že za poklesem ceny zlata stojí prodeje investorů, protože viz pokles fyzicky drženého zlata o 600 tun od začátku roku, nemusí být správnou intepretací a jedná se pouze o důsledek realokace zlata do Asie a prodeje ve skutečnosti probíhají čistě v režii derivátové burzy. Ostatně cena stříbra propadla mnohem razantněji a do objemu prostředků alokovaných v instrumentech na fyzické stříbro se to vůbec nepromítlo.

Můžeme se ale na celou problematiku podívat ještě ze zcela odlišného pohledu – nízké ceny v konečném důsledku vyhovují kupcům, tedy i Číně. Ta se netají svým negativním postojem k nadvládě dolaru a vynakládá značné úsilí, aby svět uznal renminbi za rezervní měnu. Dopomoci by k tomuto postavení logicky měly i velké zlaté rezervy. Čína velikost svých rezerv nikterak nekomentuje (stejně jako USA). Naposledy v roce 2009 oznámila skokové navýšení na více než 1000 tun (něco lehce přes 1 % svých devizových rezerv). Je ale veřejným tajemstvím, že Čína mohutně zlato nakupuje a přestože se odhady velice různí, předpokládá se, že reálné množství bude přinejmenším dvojnásobné.

Investujete vy osobně do drahých kovů? A když ano, preferujete fyzické držení, nebo fondy?

PH: Na svůj účet obchoduju s drahými kovy v porovnání s jinými aktivy minimálně; v tomto případě jsem ryze dlouhodobý investor. Každá z výše zmíněných variant, tedy fyzická držba, fondy, nebo třeba i derivátové kontrakty a certifikáty mají řadu výhod i nevýhod/potenciálních rizik a přistupuji k nim podle aktuální potřeby.


Celý článek si můžete přečíst ZDE.