Daň z kapitálových transakcí
Prezidentské volby ve Francii se blíží a současný prezident Sarkozy se snaží sbírat body za každou cenu. Proto se také nechal slyšet, že by rád zavedl daň z finančních transakcí. Argumenty jsou přece jasné – vybrat více na daních, hasit tak deficit, zdanit bohaté jednotlivce a nenasytné banky, které celou krizi odstartovaly již v roce 2008. To se přeci průměrnému voliči musí líbit, proto také Sarkozy hraje na tuto notu. Ale že je to ekonomický nesmysl a v konečném důsledku právě průměrný volič bude nejvíce poškozen (vlastně téměř jako ve většině případů, kdy se politici snaží dělat něco pro průměrného voliče), to už je jedno. Důležité je sbírat body před volbami a udržet se u moci – jak k tomu dospět není důležité, důležitý je cíl – být znovu zvolen. Sarkozy se také hloupě domnívá, že ostatní státy evropské unie se k jeho návrhu připojí. To se s největší pravděpodobností nestane, protože se zavedením této daně jsou spojená pouze negativní skutečnosti. Daň z finančních transakcí je v ekonomii známá jako Tobinova daň. S touto daní mají již zkušenosti Švédové, kteří ji zavedli v 80. letech minulého století a nepřinesla jim nic pozitivního. Co se tedy ve Švédsku stalo po zavedení této daně a co lze tedy očekávat v zemích, kde tuto daň zavedou?
- Okamžitě dojde ke snížení objemu obchodování, čímž je daňový výnos z nové daně mnohonásobně nižší, než státní aparát očekával. Konkrétně ve Švédsku se očekával výnos 1,5 miliardy švédských korun ročně, ale výsledek byl pouze 50 miliónů korun – tj. 30x méně než očekávání.
- Snížený objem obchodování má sekundární vliv na další daně, jako je daň z kapitálového majetku.
- Snížený objem obchodování daný trh uvede do hibernace. Z trhu totiž okamžitě odejdou krátkodobí hráči. To je úzce provázáno s volatilitou trhu. Když na trhu není likvidita, tak jakýkoliv obchod (ať už prodej či nákup) musí být uskutečněn za méně výhodnou cenu právě kvůli chybějícímu kapitálu. To se projevuje, především když na trzích vládne panika a nejistota, tj. není dostatečná poptávka a při nuceném prodeji se na trhu bez likvidity ceny řítí směrem dolů rychleji než base-jumper do Macochy. A účastníci, kteří na trhu musí ze zákona zůstat, např. penzijní fondy, jsou nejvíce postiženi. A klienti penzijních fondů bývají zpravidla oni průměrní voliči.
- Dále penzijní fondy mohou přesunout zcela nebo částečně náklady této daně na své klienty – právě na toho průměrného voliče. Takže tento člověk nejenže může tratit na propadu trhu v dobách nejistoty více než na likvidním trhu, ale část této daně bude muset zaplatit sám.
- Kapitálový trh je tak omezen a jeho základní funkce (získání finančních prostředků) je tak negována.
Michal Valentík, hlavní investiční stratég ČP INVEST